Soucitné srdce. Ponaučení o esenci soucítění

Detailní popis produktu

Hluboký a zároveň praktický komentář k jednomu z klíčových mahájánových textů o praxi soucitu. Autor představuje důležité duchovní dílo, které kombinuje tradiční buddhistické učení s radami pro každodenní život.

Jak by to v praxi vypadalo, kdybyste se starali více o druhé než sami o sebe? Právě to je radikálním tématem mimořádného souboru ponaučení, jakéhosi výcvikového manuálu, který ve čtrnáctém století sepsal buddhistický poustevník Ngulčhu Thogme a k němuž v této knize podává podrobná vysvětlení jeden z elkých tibetských buddhistických mistrů století dvacátého, Dilgo Khjence Rinpočhe. V mahájánové tradici se ti, kdo mají odvahu podstoupit tuto hlubokou změnu postoje, tolik nezbytnou pro rozvoj pravého soucítění, nazývají bódhisattvy. Díky svému velkému odhodlání klást potřeby druhých na první místo a dosáhnout tak probuzení pro dobro všech živých bytostí překračují omezení vytvářená iluzí „já“ a toho, co je „moje“, přičemž tento svůj vývoj dovršují v přímé realizaci skutečnosti zcela mimo dualistické představy sebe a druhých.

Předkládaný klasický text uvádí způsoby, jimiž můžeme pracovat se svým srdcem a myslí z úrovně, na níž se zrovna nacházíme, abychom rozpletli předivo své úzkoprsé zaneprázdněnosti a objevili svůj vlastní potenciál soucitu, lásky a moudrosti. Tato učení inspirovala mnoho generací praktikujících buddhistů a velcí mistři všech tradic k nim sepsali četné komentáře. Dilgo Khjenceho komentář je pravděpodobně jeho nejrozsáhlejším zaznamenaným učením o praxi mahájány.

👤 Dilgo Khjence Rinpočhe (1910–1991) byl jedním z nejvýznamnějších tibetských buddhistických mistrů 20. století, uznávaný jako ztělesnění moudrosti, soucitu a neochvějné duchovní realizace. Jako čelný představitel školy Ňingmapa a klíčová postava hnutí Rime vynikal svou schopností sjednocovat různé tradice a předávat i ty nejhlubší nauky (zejména Dzogčhen) s nesmírnou jasností a laskavostí. Byl učitelem mnoha významných lámů, včetně současného 14. dalajlamy, a jeho vliv na rozšíření tibetského buddhismu na Západ je naprosto zásadní. Kromě své hluboké vzdělanosti a literární činnosti byl znám také jako „tertön“ (objevitel duchovních pokladů) a člověk, z něhož vyzařoval přirozený klid a autorita, čímž si získal hlubokou úctu a oddanost tisíců žáků po celém světě.