Tibetská vlajka

Vlajka Tibetu (přesněji oficiální vlajka tibetské exilové vlády) byla původně bojová zástava navržená ve dvacátých letech 20. století jedním japonským vojenským poradcem. Poprvé byla představena 13. dalajlámou v roce 1912, který sjednotil vojenské vlajky všech tibetských provincií do jedné, kterou používala tibetská armáda až do roku 1950. V roce 1955 byla stanovena 14. dalajlámou jako oficiální vlajka Tibetu. Je plná symbolických významů:

* zasněžená hora pod tmavě modrým nebem reprezentuje Tibet - "Zem obklopenou sněžnými horami"

* na jejím vrcholku září slunce svými paprsky do všech směrů a symbolizuje rovné požívání svobody, dharmy (Buddhova učení), bohatství a štěstí všem živým bytostem v zemi Tibet

* šest červených pruhů na tmavomodrém nebi představuje šest původních tibetských kmenů: Se, Mu, Dong, Tong, Dru a Ra, ze kterých vzniklo dvanáct následníků

* kombinace šesti červených (kmeny) a šesti modrých (obloha) pruhů reprezentuje nepřetržitou ochranu duchovních nauk a světského života

* dva sněžní lvi s plápolající hřívou nebojácnosti reprezentují vítězné uskutečnění jednoty duchovního a světského života

* tříbarevný zářící drahokam držený ve výši v tlapách lvů přestavuje Buddhu, Dharmu a Sanghu

* u nohou ležící dvoubarevný vířící diamant reprezentuje lidskou ochranu a lásku k sebedisciplíně správného etického chování, které odkazuje k základním praktikám desatera nejvyšších pravd a šestnácti lidským způsobům konání

* žlutý lem ze tří stran symbolizuje ve všech směrech se rozšiřující a v čase vzkvétající jako zlato čisté učení Buddhy

* strana bez lemu (na východ) vyjadřuje otevřenost Tibetu vůči nebuddhistickému učení