Původ vyvěšování modlitebních praporků můžeme údajně najít už v době bönu – v předbuddhistickém Tibetu.
K jejich potisku se využívají dodnes dřevěná razítka, díky nímž se mohly motivy předávat dalším generacím. Spousta tradičních designů byla bohužel zničena během čínské revoluce.
Dnes je v Tibetu situace taková, že vyvěšování modlitebních praporků bylo v rámci ekologické očisty krajiny čínskou vládou zakázáno.
Tibeťané i my ostatní, kteří praporky doposud věšet můžeme, věříme, že jejich plápolání ve větru harmonizuje prostředí. Čím větrnější místo, tím lepší, neboť dobro se tak může po větru šířit co nejdál.
Složení základních pěti barev praporků má svůj smysl. Modrá barva symbolizuje nebe, bílý praporek symbolizuje vzduch, červený představuje oheň, zelený vodu a žlutý planetu Zemi.
Potisky praporků mohou být různé. K nejběžnějším patří bezesporu lungta, lung – vítr, ta - kůň, kolem nějž jsou natištěny modlitby, sútry nebo různé mantry, které mají přinášet štěstí nejen těm, kdo je vyvěsí, ale i všem jejich blízkým.
Dnes se můžeme na praporcích také setkat s potiskem Buddhy, Táry, či posvátnou slabikou ÓM. Většinu praporků vyrábí dodnes Tibeťané v indickém exilu.
Jelikož praporky obsahují posvátné texty, mělo by se s nimi nakládat s úctou. Vybledlé staré praporky nevyhazujme, ale s úctou spalme, aby kouř mohl modlitby odnést do nebe.
Modlitební praporky pořídíte i u nás ZDE.