Z hlubin věků ke hvězdám s tsampou

V současnosti tvoří potraviny, které se v původní formě v přírodě nevyskytují, více než 70 % kalorického příjmu člověka. Rafinované potraviny spolu s nedostatkem ovoce a zeleniny vedou ke vzniku mnoha civilizačních nemocí. Při vší pestrosti v regálech obchodů existuje méně známá potravina, která míří z hlubin věků do budoucnosti. Tsampa – pražený a následně namletý ječmen. Nejen podle tibetských lékařů je pravidelná konzumace tsampy prevencí proti deseti civilizačním onemocněním od infarktu a cukrovky až po depresi.

PRAVĚKÝ ODKAZ TIBEŤANŮ

Původ tsampy (též campa, tsamba) je spojený s trvalým celoročním osídlením Tibetu, tedy s počátky pěstování ječmene. Tato plodina, schopná vzdorovat krutým tibetským zimám, doputovala do východní Asie z Blízkého východu a zajistila prvním tibetským zemědělcům dostatek jídla. Nejstarší doklady o pěstování ječmene v Tibetu jsou staré 3600 let. V dávnější historii přicházeli do Tibetu jen sezonní pastevci a lovci, kteří se na zimu vraceli do příznivějších podmínek nižších poloh tibetského podhůří.

Nejnovější nálezy však potvrzují, že nehostinné pláně a horské hřebeny Tibetské náhorní plošiny byly celoročně osidlovány dokonce už před třinácti tisíciletími. Výzkumy mezinárodních týmů z univerzity v rakouském Innsbrucku a z Kalifornské univerzity v americkém Mercedu naznačují, že osídlení tibetské „střechy světa“ má dlouhou samostatnou historii. Zemědělství je odlišné od čínského, které dlouho stálo a padalo s pěstováním prosa. Pěstitelé prosa zůstávali vázáni na nížiny, protože tato plodina nesnáší mrazy. Naopak genetické vlohy Tibeťanů pro život ve vysoké nadmořské výšce se začaly v jejich DNA hromadit asi před 12 800 až 8 000 roky - mimo jiné také od záhadných pravěkých lidí - Denisovanů. 

Tibeťané tedy přicházeli na Tibetskou náhorní plošinu od pravěku hlavně jako lovci a sběrači, ale díky ječmenu a hlavnímu produktu tsampě byly podmínky pro jejich život na střeše světa podstatně příznivější. Důležitý je hlavně způsob úpravy – Tibeťané jsou možná autoři prvního instantního jídla v dějinách lidstva. Napražit, namlít a pak kdykoliv zalít tekutinou pro následnou konzumaci. Přepražením vzniká lépe stravitelný dextrin (látka vznikající částečným rozkladem škrobů) a navíc uniká voda, takže se potrava stává lehčí a kaloričtější. Našim zhýčkaným chuťovým receptorům by to nemuselo v původní formě chutnat. A navíc vše zapíjejí tibetským čajem, o němž někteří cestovatelé tvrdí, že je nechutný, ale je to však další chuťový nezvyk. Tibetský čaj je svým složením kalorickou bombou. Dodává totiž tělu nejen dostatek teplé tekutiny, ale i sůl vypocenou při námaze a kaloricky i biologicky hodnotné tuky v podobě jačího másla. Tein obsažený v čaji pomáhá neutralizovat ledovcovou vodu, jejíž složení je nepříznivé pro žaludeční mikroflóru.

CESTA TSAMPY Z TIBETU

Majestátní štíty hor byly dlouho považovány za bariéru pro kontakt s tajuplnou zemí. Samotný název Himálaj pochází ze sanskrtských slov „hima“ a „alaja“, která znamenají „domov sněhu“- i tak je Tibet nazýván. Ale jak už řekl okolo roku 400 našeho letopočtu čínský poutník Fa Sien, který překonal himálajský masív: „Pro někoho, kdo je veden upřímnou vírou, není žádné místo nedostupné“. Do Tibetu začali pronikat za poznáním i další dobrodruzi a tsampu dozajista (při poměrně skromné nabídce pokrmů) konzumovali. Z mnoha odvážlivců nelze nezmínit Odorika z Pordenone neboli bratra Oldřicha. Mnich (po otci Čech) se v roce 1316 jako vyslanec papeže Jana XXII. vydal s poselstvím do Pekingu, kde strávil tři roky. Při zpáteční cestě jako první Evropan navštívil Tibet. Cesta mu trvala 14 let, ušel asi 50 000 kilometrů a jeho rukopis (vyšel v mnoha jazycích) byl až do 18. století stěžejním informačním zdrojem o Tibetu.

O tsampě se dozvídá svět ze zápisků mnoha dalších návštěvníků:

„Stan Hladžé Tseringa, místodržícího oblasti Naktsang, byl velký a pěkně zařízený a všichni jeho sekretáři a sluhové seděli kolem ohně, který plápolal vysoko k hornímu otvoru stanovému. Při stěnách stanu byly pytle s rýží a tsambou a několik nerozsekaných zabitých ovcí, vše to vypadalo jako zařízení k delšímu pobytu na tomto místě.“

TIBET – Sven Hedin švédský zeměpisec, topograf, cestovatel, fotograf (1910)

 

„Na dno misky nalejete trochu máslového čaje a vsypete malou dávku tsampy. Mírně promítáte ukazováčkem a poté vzniklou hmotu hnětete rukou a miskou točíte dokola tak dlouho, dokud nevznikne větší knedlíkovitá hrudka. Celá operace vyžaduje větší stupeň manuální obratnosti, než se zdá a také zkušenosti při volbě poměru tsampy a čaje. Dokud nezískáte cvik, může se konečný produkt podobat kusu sušeného těsta nebo řídké pastě.“

CARAVENE VERS BOUDDHA – André Migot francouzský lékař, cestovatel a spisovatel (1947)

 

„Pytel s campou a syrovou beraní kýtu jsme položili mezi sebe a hltavě se do nich pustili. Sotva jsme však přiložili k ústům lžíci se sušenou moukou, vykřikli jsme. Nemohli jsme ji odtrhnout! Kov v silném mrazu okamžitě přimrzl k jazyku a rtům. Odtrhnout lžíce se nám podařilo pouze s kousky sliznice.“

SEDM LET V TIBETU – Heinrich Harrer rakouský horolezec, cestovatel a spisovatel (1953)

 

CESTA TSAMPY DO VESMÍRU

V dubnu roku 2013 vstoupilo šest lidí do geodetické kopule o průměru pouhých jedenáct metrů, posazené na pusté, načervenalé svahy sopky Mauna Loa. Jejich poslání po dobu čtyř měsíců bylo – jíst. Americká vládní agentura NASA najala vědce z University of Hawaii, aby žili v HI-SEAS, simulačním prostředí planety Mars na havajské sopce. Oblast se nachází ve výšce přes 2200 m n. m. a má podobné rysy jako planeta pojmenovaná po římském bohu války Martovi. Pustý terén, jen řídce porostlý vegetací a protkaný starými lávovými proudy, které obrousila eroze.

Vesmírný program měl několik cílů, které badatelé v etapách plnili až do roku 2018

(mimo jiné se ho v poslední etapě zúčastnila i mladá slovenská astrobioložka Michaela Musilová). Společnou metou bylo zjistit všechny aspekty cesty na Mars a podmínky při pobytu na této „rudé planetě“. Simulace pobytu svým účastníkům umožňovala jen 10 minut sprchy týdně, speciální potravu a především veškerou komunikaci obousměrně zpomalenou o 20 minut, což je průměrný čas potřebný k přenosu signálu mezi Zemí a Marsem.

  Účelem HI-SEAS MISSION 1 bylo řešit rizika spojená s nedostatečným potravinovým systémem. Cílem bylo porovnat náklady na zdroje a nutriční a psychosociální přínosy dvou potravinových systémů navržených pro dlouhodobé vesmírné mise: hotové „okamžité“ jídlo a potraviny připravené posádkou ze stabilních, volně balených ingrediencí. K dispozici byly tradiční vesmírné pochoutky jako například lyofilizované (mrazem sušené) potraviny či speciality na zkoušení různých receptů ze seznamu jídel z celého světa.

Oblíbenou snídaní se pro posádku astronautů stala tsampa! Strava, která bude astronauty sytit na zpáteční cestě z Marsu, bude stará někde mezi pěti až sedmi lety. Proto je nutné zajistit jídlo, které vydrží doslova roky, aniž by příliš ztratilo své nutriční hodnoty. Právě to prastará potravina splňuje.

A oblíbený recept terranautů? (tj. obyvatel uzavřených v izolovaném prostředí na Zemi)

2 šálky tsampy
8 šálků mléka (na „vesmírné stanici“ připravené z prášku)
4 lžičky másla
Volitelné doplňky: sušené meruňky; mrazem sušené maliny, borůvky, banány nebo jablka.

Mléko a máslo dáte do hrnce a přivedete k varu. Snížíte teplotu a za stálého šlehání sypete tsampu do mléka až vznikne krémovitá hmota. Podáváte s ovocem, medem nebo hnědým cukrem.

Vyzkoušejte tsampu i Vy. Dobrou vesmírnou chuť!

Petr Ďásek, dobrovolník MOST ProTibet o.p.s.

 

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení