Nebojácný soucit

Detailní popis produktu

Komentář věhlasného tibetského mistra meditace k jednomu ze základních textů tibetského buddhismu, slavnému Atíšovu Sedmibodovému výcviku mysli, jenž v kostce vysvětluje mahájánovou praxi bódhisattvy od meditace tonglen (imaginativní výměně štěstí za utrpení) až k praktickým radám, jak lze nevyhnutelné životní těžkosti využít pro další postup na stezce.

Tuto nauku přinesl do Tibetu poprvé velký indický mistr Atíša (10.-11. stol.), jenž studoval u nejuznávanějších mistrů své doby. Hlavní Atíšův žák Domtönpa ji pak předal Čhekawa Ješe Dordžemu, který ji jako první uspořádal v písemné podobě. Sedmibodový výcvik mysli je od té doby v nepřerušené linii předáván až dodnes.

Kniha je překladem série učení, která udělil Kjabdže Dilgo Khjence Rinpočhe v průběhu své poslední návštěvy ve Francii v létě 1990. Je proto považována za jeho “duchovní závěť”.

💡 Styl a přínos Dilga Khjenceho Rinpočheho:

• Dilgo Khjence Rinpočhe byl známý svou obrovskou fyzickou i duchovní přítomností. Jeho komentář není suchým akademickým textem, ale hluboce procítěným návodem.
• Autenticita: Text odráží autorovu vlastní zkušenost z mnoha let strávených v ústraní a jeho neochvějný klid tváří v tvář čínské invazi do Tibetu.
• Přístupnost: I když jde o pokročilé učení, autor ho podává tak, že je srozumitelné pro každého, kdo je ochoten pracovat se svou myslí.

💬 „Skutečné jádro celé praxe tibetského buddhismu.“
– Cetrul Pema Wangjal

👤 Dilgo Khjence Rinpočhe (1910–1991) byl jedním z nejvýznamnějších tibetských buddhistických mistrů 20. století, uznávaný jako ztělesnění moudrosti, soucitu a neochvějné duchovní realizace. Jako čelný představitel školy Ňingmapa a klíčová postava hnutí Rime vynikal svou schopností sjednocovat různé tradice a předávat i ty nejhlubší nauky (zejména Dzogčhen) s nesmírnou jasností a laskavostí. Byl učitelem mnoha významných lámů, včetně současného 14. dalajlamy, a jeho vliv na rozšíření tibetského buddhismu na Západ je naprosto zásadní. Kromě své hluboké vzdělanosti a literární činnosti byl znám také jako „tertön“ (objevitel duchovních pokladů) a člověk, z něhož vyzařoval přirozený klid a autorita, čímž si získal hlubokou úctu a oddanost tisíců žáků po celém světě.