O léčivé síle hudby věděli již naši předci. V pravěku hudbu využívali ke komunikaci s nadpřirozenými silami, které jim měly pomáhat léčit. Ve středověku se tomuto tématu věnoval například Aristoteles, který spatřoval léčebný potenciál hudby v její schopnosti uvolňovat mysl, či Pythagoras, který se zabýval „hudbou sfér“ a vyučoval hudební teorii.
Zhruba ve stejné době můžeme v Tibetu a Nepálu vystopovat používání tibetských zpívajících mís k léčení, meditaci a komunikaci s vyššími světy. Jejich přesný vznik je opředen spíše řadou legend a pověstí, než přesnými informacemi.
Původně byly mísy vyráběny ze sedmi kovů. Každý z nich symbolizuje určité nebeské těleso. Zlato – Slunce, stříbro – Měsíc, rtuť – Merkur, měď – Venuši, železo – Mars, cín – Jupiter, olovo – Saturn. Složení těchto kovů mělo za výsledek výjimečnou znělost mís.
Nově vznikající mísy většinou všechny tyto kovy neobsahují a stejně tak i způsob výroby se vyvinul od ručního vyklepávání kovové desky kladivem. Dnes se mísy nejčastěji odlévají, lisují či soustruží. Jejich léčebný účinek však přetrval stále a dodnes jsou ceněným pomocníkem při muzikoterapiích či meditacích.
Rozeznít mísu vyžaduje chvíli cviku, avšak za onu zvučící radost v dlaních ten čas rozhodně stojí. Tibeťané točí paličkou okolo okraje mísy vždy ve směru hodinových ručiček, neboť tento směr podle nich symbolizuje pohyb od narození ke smrti. A jakou použít paličku? Říká se, že je lepší mít deset paliček na jednu mísu, než deset mís na jednu paličku.
Tibetské zpívající mísy najdete ZDE.