Z hlubin věků ke hvězdám s tsampou

Z hlubin věků ke hvězdám

V současnosti tvoří potraviny, které se v původní formě v přírodě nevyskytují, více než 70 % kalorického příjmu člověka. Rafinované potraviny spolu s nedostatkem ovoce a zeleniny vedou ke vzniku mnoha civilizačních nemocí. Při vší pestrosti v regálech obchodů existuje méně známá potravina, která míří z hlubin věků do budoucnosti. Tsampa – pražený a následně namletý ječmen. Nejen podle tibetských lékařů je pravidelná konzumace tsampy prevencí proti deseti civilizačním onemocněním od infarktu a cukrovky až po depresi.

PRAVĚKÝ ODKAZ TIBEŤANŮ

Původ tsampy (též campa, tsamba) je spojený s trvalým celoročním osídlením Tibetu, tedy s počátky pěstování ječmene. Tato plodina, schopná vzdorovat krutým tibetským zimám, doputovala do východní Asie z Blízkého východu a zajistila prvním tibetským zemědělcům dostatek jídla. Nejstarší doklady o pěstování ječmene v Tibetu jsou staré 3600 let. V dávnější historii přicházeli do Tibetu jen sezonní pastevci a lovci, kteří se na zimu vraceli do příznivějších podmínek nižších poloh tibetského podhůří.

Nejnovější nálezy však potvrzují, že nehostinné pláně a horské hřebeny Tibetské náhorní plošiny byly celoročně osidlovány dokonce už před třinácti tisíciletími. Výzkumy mezinárodních týmů z univerzity v rakouském Innsbrucku a z Kalifornské univerzity v americkém Mercedu naznačují, že osídlení tibetské „střechy světa“ má dlouhou samostatnou historii. Zemědělství je odlišné od čínského, které dlouho stálo a padalo s pěstováním prosa. Pěstitelé prosa zůstávali vázáni na nížiny, protože tato plodina nesnáší mrazy. Naopak genetické vlohy Tibeťanů pro život ve vysoké nadmořské výšce se začaly v jejich DNA hromadit asi před 12 800 až 8 000 roky - mimo jiné také od záhadných pravěkých lidí - Denisovanů

Tibeťané tedy přicházeli na Tibetskou náhorní plošinu od pravěku hlavně jako lovci a sběrači, ale díky ječmenu a hlavnímu produktu tsampě byly podmínky pro jejich život na střeše světa podstatně příznivější. Důležitý je hlavně způsob úpravy – Tibeťané jsou možná autoři prvního instantního jídla v dějinách lidstva. Napražit, namlít a pak kdykoliv zalít tekutinou pro následnou konzumaci. Přepražením vzniká lépe stravitelný dextrin (látka vznikající částečným rozkladem škrobů) a navíc uniká voda, takže se potrava stává lehčí a kaloričtější. Našim zhýčkaným chuťovým receptorům by to nemuselo v původní formě chutnat. A navíc vše zapíjejí tibetským čajem, o němž někteří cestovatelé tvrdí, že je nechutný, ale je to však další chuťový nezvyk. Tibetský čaj je svým složením kalorickou bombou. Dodává totiž tělu nejen dostatek teplé tekutiny, ale i sůl vypocenou při námaze a kaloricky i biologicky hodnotné tuky v podobě jačího másla. Tein obsažený v čaji pomáhá neutralizovat ledovcovou vodu, jejíž složení je nepříznivé pro žaludeční mikroflóru.

CESTA TSAMPY Z TIBETU

Majestátní štíty hor byly dlouho považovány za bariéru pro kontakt s tajuplnou zemí. Samotný název Himálaj pochází ze sanskrtských slov „hima“ a „alaja“, která znamenají „domov sněhu“- i tak je Tibet nazýván. Ale jak už řekl okolo roku 400 našeho letopočtu čínský poutník Fa Sien, který překonal himálajský masív: „Pro někoho, kdo je veden upřímnou vírou, není žádné místo nedostupné“. Do Tibetu začali pronikat za poznáním i další dobrodruzi a tsampu dozajista (při poměrně skromné nabídce pokrmů) konzumovali. Z mnoha odvážlivců nelze nezmínit Odorika z Pordenone neboli bratra Oldřicha. Mnich (po otci Čech) se v roce 1316 jako vyslanec papeže Jana XXII. vydal s poselstvím do Pekingu, kde strávil tři roky. Při zpáteční cestě jako první Evropan navštívil Tibet. Cesta mu trvala 14 let, ušel asi 50 000 kilometrů a jeho rukopis (vyšel v mnoha jazycích) byl až do 18. století stěžejním informačním zdrojem o Tibetu.

O tsampě se dozvídá svět ze zápisků mnoha dalších návštěvníků:

Stan Hladžé Tseringa, místodržícího oblasti Naktsang, byl velký a pěkně zařízený a všichni jeho sekretáři a sluhové seděli kolem ohně, který plápolal vysoko k hornímu otvoru stanovému. Při stěnách stanu byly pytle s rýží a tsambou a několik nerozsekaných zabitých ovcí, vše to vypadalo jako zařízení k delšímu pobytu na tomto místě.“

TIBET – Sven Hedin švédský zeměpisectopografcestovatelfotograf (1910)

 

Na dno misky nalejete trochu máslového čaje a vsypete malou dávku tsampy. Mírně promítáte ukazováčkem a poté vzniklou hmotu hnětete rukou a miskou točíte dokola tak dlouho, dokud nevznikne větší knedlíkovitá hrudka. Celá operace vyžaduje větší stupeň manuální obratnosti, než se zdá a také zkušenosti při volbě poměru tsampy a čaje. Dokud nezískáte cvik, může se konečný produkt podobat kusu sušeného těsta nebo řídké pastě.“

CARAVENE VERS BOUDDHA – André Migot francouzský lékař, cestovatel a spisovatel (1947)

 

Pytel s campou a syrovou beraní kýtu jsme položili mezi sebe a hltavě se do nich pustili. Sotva jsme však přiložili k ústům lžíci se sušenou moukou, vykřikli jsme. Nemohli jsme ji odtrhnout! Kov v silném mrazu okamžitě přimrzl k jazyku a rtům. Odtrhnout lžíce se nám podařilo pouze s kousky sliznice.“

SEDM LET V TIBETU – Heinrich Harrer rakouský horolezeccestovatelspisovatel (1953)

 

CESTA TSAMPY DO VESMÍRU

V dubnu roku 2013 vstoupilo šest lidí do geodetické kopule o průměru pouhých jedenáct metrů, posazené na pusté, načervenalé svahy sopky Mauna Loa. Jejich poslání po dobu čtyř měsíců bylo – jíst. Americká vládní agentura NASA najala vědce z University of Hawaii, aby žili v HI-SEAS, simulačním prostředí planety Mars na havajské sopce. Oblast se nachází ve výšce přes 2200 m n. m. a má podobné rysy jako planeta pojmenovaná po římském bohu války Martovi. Pustý terén, jen řídce porostlý vegetací a protkaný starými lávovými proudy, které obrousila eroze.

Vesmírný program měl několik cílů, které badatelé v etapách plnili až do roku 2018

(mimo jiné se ho v poslední etapě zúčastnila i mladá slovenská astrobioložka Michaela Musilová). Společnou metou bylo zjistit všechny aspekty cesty na Mars a podmínky při pobytu na této „rudé planetě“. Simulace pobytu svým účastníkům umožňovala jen 10 minut sprchy týdně, speciální potravu a především veškerou komunikaci obousměrně zpomalenou o 20 minut, což je průměrný čas potřebný k přenosu signálu mezi Zemí a Marsem.

  Účelem HI-SEAS MISSION 1 bylo řešit rizika spojená s nedostatečným potravinovým systémem. Cílem bylo porovnat náklady na zdroje a nutriční a psychosociální přínosy dvou potravinových systémů navržených pro dlouhodobé vesmírné mise: hotové „okamžité“ jídlo a potraviny připravené posádkou ze stabilních, volně balených ingrediencí. K dispozici byly tradiční vesmírné pochoutky jako například lyofilizované (mrazem sušené) potraviny či speciality na zkoušení různých receptů ze seznamu jídel z celého světa.

Oblíbenou snídaní se pro posádku astronautů stala tsampa! Strava, která bude astronauty sytit na zpáteční cestě z Marsu, bude stará někde mezi pěti až sedmi lety. Proto je nutné zajistit jídlo, které vydrží doslova roky, aniž by příliš ztratilo své nutriční hodnoty. Právě to prastará potravina splňuje.

A oblíbený recept terranautů? (tj. obyvatel uzavřených v izolovaném prostředí na Zemi)

2 šálky tsampy
8 šálků mléka (na „vesmírné stanici“ připravené z prášku)
4 lžičky másla
Volitelné doplňky: sušené meruňky; mrazem sušené maliny, borůvky, banány nebo jablka.

Mléko a máslo dáte do hrnce a přivedete k varu. Snížíte teplotu a za stálého šlehání sypete tsampu do mléka až vznikne krémovitá hmota. Podáváte s ovocem, medem nebo hnědým cukrem.

Vyzkoušejte tsampu i Vy. Dobrou vesmírnou chuť!

Petr Ďásek, dobrovolník MOST ProTibet o.p.s.